Dne 24. března 2011 proslovil v CEFRES v Praze přednášku věnovanou otázce „genia loci“ a konceptu ekomuzeí britský profesor muzeologie Peter Davis z univerzity v Newcastlu. Přednášky shrnula závěry výzkumu, který ve spolupráci s doktorandkou International Centre for Cultural and Heritage Studies Stephanii Hawkeovou, připravil a vedl v oblasti anglického národního parku North Pennines.
Ochrana North Pennines, které jsou nazývány „poslední anglickou divočinou“ a kde se nachází mimo jiné geologický park zařazený na seznam světového přírodního dědictví UNESCO, s sebou nese určité limity pro rozvoj oblasti. Hlavní ekonomickou aktivitu představuje pastevectví. Oblast čelí nedostatku pracovních příležitostí a stárnutí populace. Na druhou stranu, díky kvalitě životního prostředí, zaznamenává příliv nových obyvatel.
Výzkum, potažmo pražská přednáška se zaměřily na následující otázky: Co tvoří „genia loci“ oblasti North Pennines? Jakým způsobem přispívá ke „geniu loci“ kulturní dědictví? Jak skrze činnost věnovanou ochraně kulturního dědictví lidé objevují „genia loci“? Jaké znaky má „neprofesionální“ péče o kulturní dědictví a v čem spočívá její přínos? Mohl by model ekomuzea nějak přispět k ochraně kulturního dědictví a posílení místních komunit v této oblasti?
Z přednášky vyplynulo, že péče o kulturní dědictví podporuje „smysl pro místo“, neboť je zdrojem hrdosti a sebedůvěry. Kulturní dědictví také spoluvytváří pocit kontinuity místní identity, mimo jiné tím, že podporuje pocit sounáležitosti („být odtud“), představuje „pomůcku“ pro paměť, generuje „pamětnické řeči“ a určitá součást kulturního dědictví umožňuje nově příchozím, aby se začlenili do komunity. V oblasti North Pennines neexistuje ekomuzeum jako takové, ale odehrává se zde řada aktivit, které jsou iniciovány místními (zejména lidmi na odpočinku ze střední třídy) a které přispívají k ochraně kulturního dědictví a udržují zdejší „genius loci.“
Hana Havlujová
